Je rok 2013 a já mám přesně 2013 shlédnutí na tomto blogu, no není to krásné?
Není, no, já vím, že jste naštvaní a jediné, co si chcete přečíst, je porno. A víte co? Já ho tu pro vás mám!0 Fakticky! Poslední část povídky Chutně! Yeah! A mám pro vás femslash, co jsme napsaly s Jolly! A volné pokračování, které jsem dopsala asi před hodinou! A navíc jsem napsala nějakých 550 slov (asi tři čtvrtě stránky) Nekonečna! (A všichni milujeme psaní výkřičníků za každou větou aneb pojďme vypadat jako retardi!) Není svět hned o mnoho krásnější, když se daří povídky? Sice sotva vidím na klávesnici (je pátek, resp. sobota po půl druhé ráno a já mám po tanečních. dead dead dead), ale na tom nezáleží. Překlepy se opraví, nesmysly vymažou.
Okay, okay, gayporn, I know. Here you are:
Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař
Přístupnost: 18+
Věnování: Err ^^
Info:
Nikdy se nic nezmění.
tohle je odpaďák
reklamace nepřijímám
Pokud máte přání/nápad na povídku, NÁVRHY jsou tu stále pro vás
(počítejte ale s tím, že píšu strašně p o m a l o u č k u ...)
sobota 30. listopadu 2013
středa 13. listopadu 2013
Není tu místo pro
...chtěla jsem napsat "štěstí", ale to slovo je tak nepříčetné, tak výsměšné a zoufalé, že mi dělá potíže mít ho vůbec v článku.
Jediný, kdo mě dokáže...
Vločky chtěj lítat, ale padaj. (Janette)
Dnes
zjistíme
především
podstaty
vlastních
duší
ve vlastní
šťávě
dusících se.
Describe your family in one sentence:
I don't have any.
Kvůli tomu, že se nic neděje, se děje všechno. Kvůli tomu, že se nic nesype, se mění hory. Kvůli tomu, že žijeme, umíráme. Říkáme nakonec a přitom v konec nevěříme, nevíme o něm nic, protože nic není, a ještě tvrdíme, že každým koncem začíná něco nového. Jak to s tím ale souvisí, sakra?!
Jediný, kdo mě dokáže...
Vločky chtěj lítat, ale padaj. (Janette)
Dnes
zjistíme
především
podstaty
vlastních
duší
ve vlastní
šťávě
dusících se.
Describe your family in one sentence:
I don't have any.
Kvůli tomu, že se nic neděje, se děje všechno. Kvůli tomu, že se nic nesype, se mění hory. Kvůli tomu, že žijeme, umíráme. Říkáme nakonec a přitom v konec nevěříme, nevíme o něm nic, protože nic není, a ještě tvrdíme, že každým koncem začíná něco nového. Jak to s tím ale souvisí, sakra?!
Čím víc se zlepšíme, čím víc toho dokážeme, čím víc se snažíme
tím do větších sraček spadneme.
Slibuji, že už nikdy, jenom proto, abych nakonec stejně znovu umřela.
Po Čase roztrhávání má přijít Čas sešívání, ne?
Ale je to jenom čas. Nikdy nepřijde a neobjeví se za rohem s úsměvem na rtech.
(Nemá rty)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)