Tough

Některé věci... jsou těžší, než jsem předpokládala.

Donutit se fungovat, třeba. Vážně jsem... nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by se sesypával tak snadno jako já sama. A já o tom vím, vím, jaká jsem, a stejně se to... nelepší. Cokoliv udělám. Hádám, že seberealizace skutečně nikdy nebude všechno, že? Ne že bych tomu někdy věřila. Snad jen... doufala, možná. Bylo by to pohodlné. Bylo by to snadné. Oh, bylo by to tak snadné.
Ale věci nejsou snadné.

Takže... tady jsem, zpívám si Teenagers v tak trochu smutným tónu a tvářím se, že vím, o čem tohle všechno je. Nemám ale ani tušení. Trávím poslední dny sledováním dosud neviděných sérií Supernatural a tvářím se, že to dává smysl. Sledování, myslím. Seriál jako takový by snad ještě smysl měl... Ale sebou si nejsem tak docela jistá.
Taky se... distancuju od lidí, dost. Je to asi to jediný, co teď můžu udělat, abych nikomu neublížila, správně? Neměla jsem... tam chodit, hádám. Ono by se... nic nezměnilo, jen... asi... nevím. Trochu to bolí. Ale to všechno, i ty pěkné věci.

A mluvila jsem s ní. Psala si. Whatever. Věci se... lepší, v tomhle směru. Myslím, my dvě. Se zlepšily. Pravda? A já se nezlobím. Nemám žádný důvod se zlobit. Mrzí mě, že sis to myslela. Mrzí mě víc věcí, pravda. Víš přece, víš, nevrátila bych je zpátky, jen. Cítím lítost.
Soucit dělá hodně, říkej si, co chceš.

Vlastně bych bez něj nebyla vůbec nic. Ale to i bez tebe.

Aye, fuckers

(Nemyslím ten nadpis hnusně!)

Přečetla jsem si svůj starej blog, opět. Je to... vážně hodně zvláštní. Chybí mi to, ty časy, a líbí se mi některé moje staré myšlenky, i když jsou pitomé. Možná proto, že je chápu. A i když jsem byla nenávistná, prohnilá a na všechny hnusná, i když jsem dělala samé pitominy, i když jsem se vztekala místo toho, abych šla a něco s tím udělala... hrozně mě překvapuje, jak mi to chybí. Jak sama sobě chybím. Chybí mi všichni ti lidi, kteří mě ujišťovali, že neboj, Hifi, it's absolutely okay, we're just like you a já jim to žrala, brala jsem to, protože to bylo to nejhezčí, co jsem v té době dokázala přijmout - že nejsem sama, kdo je úplně v háji. Dneska by mi bylo smutno, že se nemají dobře, ale tehdy? Tehdy to bylo jen na placák. Všichni jsme se přece měli blbě - a abychom s tím něco dělali? Nebuďte směšní, to se přece nedá.
Jak silně jsem o tom byla přesvědčená. Jak silně mě o tom všechno a všichni přesvědčovali, pravda? Chtěla jsem změnit svět. Haha. Bez toho, abych nejdřív změnila aspoň ten svůj. Určitě.
A proto mě pořád víc a víc zaráží, že vždycky, když si na svůj blog vzpomenu, vlezu tam a přečtu si tu dokumentaci sebe sama, ještě pořád můžu říct, že ničeho nelituju. Všechno to bylo dobré. Bylo to dobré tím, jak špatné to bylo. Z čeho bych se jinak pozvedla, správně? Čeho bych se jinak obávala, kdybych se nevymáchala v tom nejhorším, co bylo tehdy k dispozici? Čím bych se posílila? Co bych proboha vůbec dělala?
Nějak se nechápu, vážení. Tohle bych si neměla myslet.

Pičipovídka (2/2)

Yay! Jakási slečna mi pár dnů zpátky napsala pod první část téhle kraviny komentář a tím mi připomněla, že bych třeba mohla hodit pokračování, ehehehe. (Kde sakra berou lidi odkaz na můj blog?) Teda, ne že bych si nemyslela, že už jste si to dávno všichni přečetli u Jolls, ale... nah. Prostě to tu chci mít kompletně zveřejněné, that's why :D
Čájo bájo.

Název: Pičipovídka
Autorky: Jolly & Hifi
Fandom: Naruto
Pár: NaruSasu
Upozornění: AU (uni), pičihumor, sexy a dojemné chvilky vždycky utneme něčím na zabití, pičiSasUke... etc :D
Omezení: 18+

Pičipovídka (1/2)

Jako, děcka... nesu porno. Ale fakt nevím, jestli tohle vůbec chcete jako. Protože když se my dvě (já a Jolly, aka Holly, stará známá firma) dáme dohromady a rozhodneme se napsat něco ve stylu 2010!Kayleigh... uhn, ehm. No jako, ani jsme se nesnažily vymyslet seriózní název, jak můžete vidět... :D Takže, užijte si to a pokuste se nezničit si stůl. Stoly totiž za nic nemůžou!

Název: Pičipovídka
Autorky: Jolly & Hifi
Fandom: Naruto
Pár: NaruSasu
Upozornění: AU (uni), pičihumor, sexy a dojemné chvilky vždycky utneme něčím na zabití, pičiSasUke... etc :D
Omezení: 18+

Prohlášení: Za tu scénu v koupelně se omlouváme. Aspoň já se omlouvám. Psaly jsme to, když jsme byly obě v jedné místnosti, no ani představit si to nedovedete... Pardon, pani, pardon.

!!!POKUD CHCETE DRUHÝ DÍL, POSTAREJTE SE O TO, ABY POD TOUHLE POVÍDKOU BYLO U JOLLY NA BLOGU PATNÁCT KOMENTÁŘŮ. ODKAZ ZDE. !!!

Miluju tvý všechno

Hey, Hif se zase zjevila z hlubin internetu a přinesla... no, porno, co jiného.
Je to asjednsfrjgnjbh femslash a je to jen a jen Jollyina zásuha! Dostala nápad a začala i skončila ona, nyahaha, a podařilo se nám to napsat za jediný večer (!!!)
Takže doufám, že se bude líbit ^^ Omezení 18+

Já prostě nevím, jaký názvy dávat článkům, děcka, sorry

Čtu výkecový články ostatních lidí a nějak jsem si uvědomila, že sama nemám potřebu je psát. Proto se ptám: WHAT THE FUCK IS WRONG WITH ME?
I když je to vlastně naopak.
Čím je mi líp, tím míň takovýhle věci píšu.

Je trochu vtipné, když vám vlastní otec řekne "Vítej v rodině." Chtěla jsem odvětit něco jako No, thanks, ale nějak jsem to nestihla, protože zavřel dveře. Stane se. Párkrát za život.

Život je hrozně vtipné slovo.

Utahuju si z věcí, které vůbec nejsou vtipné, protože nemám co jiného na práci, a taky proto, že na kvalitní humor se nevzmůžu. Jsem příliš unavená a příliš se směji a příliš toužím po čaji, který nemám. Občas mě něco naštve a já jsem se naučila plakat. Je to... hrozně zvláštní. Osvobozující. Prostě vám z očí spadne pár kapek slaný vody a to je všechno - a vám to hrozně pomůže. Trochu se dusíte a trochu se smažíte a nakonec je všechno mnohem snesitelnější a část té tíhy z vás opravdu zmizí. Proč jsem si myslela, že to není dobré? Proč jsem nechala sama sebe zapomenout, jak se to dělá? Ale nevadí.
Never regret, hm?

Nothing Really Matters

(if angels can fly with their small wings, okay, baby, I can love you with my sick heart, and I do, I do, trust me, please) - skládám písně bez melodií a vůbec mě to nesere, i tak si je zpívám

Really, what's wrong with me?

Píšu tenhle článek už asi týden a i na tom se hrozně směju.

Komenský není vůbec tak nečitelný, jak všichni tvrdí, zvlášť, když k tomu máte výkladové poznámky té jeho staré češtiny. I když i ty jsou dost staré, ehm. Ale jednoduše, někdy bych si chtěla zajet někam do sedmnáctého století, páč ta mluva je vlastně hrozně komická. Půjduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo. Why not. Měla bych si přečíst nějakého Vančuru, ale mám doma ještě Hemingwaye a Poa a Dostojevského a Remarqua a Twaina a... co dělají v mé knihovně Fráňa Šrámek s Otčenáškem? Nah, nevermind. Stejně musím dát přednost povinné četbě, což vůbec, ale vůbec není pěkné. Nah.
Ale na Alighieriho se těším...

Čím dál tím víc se těším na vysokou a zároveň mě trochu děsí, že přijde už za tři a půl roku. Děsí mě maturita, a to tak, že velmi.

Jinak, předělala jsem blog.
Asi jste si všimli, yay.
V menu nově najdete taky blogy, kam lozím, páč se tak nějak ukázalo, že na tenhle už lidi chodí i primárně kvůli povídkám. Proto jsem taky do úvodních keců pod záhlavím zařadila odkaz na můj offic. blog, kde najdete povídky, které aspoň trochu za něco stojí, na rozdíl od tohodle odpadu, nah, nah.

~

Už mám čaj! Mátový. Ten normálně nepiju, ale mám detoxikační týden a máta čistí střeva. Skutečností zůstává, že mi celozrnné pšeničné chlebíčky vypadající jako polystyren bez pomazánkového másla prostě nechutnají. Zato salát si musím šetřit, aby mi vystačil.

Na akademii máme vymyšlenou hroznou blbost a sbor je celý v prdeli, ale tak, že totálně. Chodila jsem tam tři měsíce úplně zbytečně, protože se nakonec ukazuje, kolik lidí nebude moct přijít, a jako pardon, ale já Tears In Heaven bez kytary zpívat nebudu. Prostě nebudu, jasné?!

Žemle.
(je to prostě jenom vtipné slovo)
(hej, nějak moc vtipných slov na ž)
(ok, dvě, no)

Někdo by mě měl jebnout kamenem po hlavě.

Secret

Zdravím,
víte, dneska je trochu jiný den, než bývá v jiné dny. Ne že by svítilo víc sluníčka nebo zlevnili malinovou zmrzlinu či jsem se pravidelně proměňovala v žabičku zrovna na Apríla, ne. Dnes, zrovna dnes, má narozeniny moje milovaná Kayleigh, a já jsem jí vděčná za tolik věcí, že to nikdy nevyjádřím.
Ale to nevadí.
Ona ví.

Přála si Tomlincest - a tedy jsme se já a Jolly daly opět do práce. Je to krátké a rozhodně to není světoborné, ale jsou to oni dva. A vlastně nejen oni dva...