Název: Svědectví
Cyklus: Touhy
Autorky: Hifi & Jolly the Sad
Žánr: femslash porn, psychologický
Warning: 18+
Cover: Jolly
Zatímco
dveře zase zavírám, svalí se ti dva na postel, bejby nahoře,
Michael ji objímá, tak nějak nežně, jako by se bál, aby ji
nerozmáčkl, jako by si nebyl jistý, jestli jí neublíží, sotva
se na ni podívá. Hah, není z cukru, zlato. Ačkoliv jsem si to
zezačátku taky myslela.
Kleknu
si k nim, zatáhnu ji za vlásky, aby bylo profesorovi jasné, že se
fakt nerozplyne ve vzduchu, dravě ji políbím, občas kousnu do
rtu, znovu se předvádím.
Poslepu
šmátrám rukou vzadu a sundávám si ty příšerný boty z nohou,
hážu je na zem a pak se začnu plně soustředit na dvojici pode
mnou. Klečím nad Michaelovými stehny, hned za zadečkem Jane,
která se nad ním sklání na všech čtyřech. Přejedu jí dlaněmi
přes nahá stehna, trochu ji poškrábu nehty, slastně zaskučí.
Vážně není z cukru, profesore, no tak, přestaň tak blbě čumět
a zapoj se taky trochu! Jako by mě slyšel, jednou dlaní jí
pohladí po tváři, zapluje až do blonďatých splývavých vln a
políbí ji. Měkce, jemně, něžně, krátce. Asi se z nich
rozpustím.
Pohladím
profesora po stehnech a plynule zajedu pod tričko, obepíná sice
jeho postavu moc pěkně, ale já chci víc. Hladím ho po bříšku,
po lehce se rýsujících svalech, na to, že je o nějakých patnáct
let starší, vypadá zatraceně dobře. Ujistím se, že je všechno
v pořádku, oba se zdají být spokojení s pomalým, pohodlným
líbání, ruce většinou ve vlasech toho druhého. Sehnu se a
přejedu po jemné, lehce opálené kůžu jazykem, zachvěje se a já
se taky roztřesu. Vzrušením. Málokdy se stane, abych vyloženě
chtěla nějakého konkrétního chlapa, když už potřebuju vyšukat
mozek z hlavy, bývá mi celkem jedno, kdo to udělá. (Většinou
Patrick, ehm.) (Na jeho penis je spolehnutí.) (Oh můj bože, tyhle
myšlenky mě zabijou.)
Vyhrnu
tričko ještě trochu výš, znovu hladím, semtam poškrábu,
olíznu, jemně skousnu. Ještě stále se spíš ujišťujeme, že
je to v pořádku. Když mu ten protivný kus oblečení přetáhnu
přes hlavu, zabručí trochu nesouhlasně, protože se musí odpojit
od Jane, ale vzápětí zalapá po dechu, to když polapím v prstech
jednu z jeho bradavek. Okay. Tohle zní dobře. Několikrát ho
donutím ten zvuk vydat znovu.
Na
Jane má jeho měkký, hluboký, teď elektrizujícím vzušením
trochu zhrublý, sténající hlas asi stejný účinek jako na mě,
protože frustovaně zanaříká. Och ano! Líbám Michaela přes
hrudník na bříško a odtud na podbřišek, pak mě zastaví jeho
dlaň ve vlasech, za které si mě vytáhne k sobě a vášnivě mě
políbí. Tohle se mi moc moc moc líbí!
Přesunu
se k honey a další polibek věnuju naopak jí, má zčervenalé
tváře a vypadá dokonale, miluju ji. Sáhnu dozadu, na její záda,
a rozepnu zip šatů, asi se cítí trochu divně (nebo jen příliš
vzrušeně), protože mi okamžitě sundá top a pomůže mi vysvléct
se z jeansů. Položím ji na záda, skloním se k jejím ňadrům,
hraju si s nimi, kmitám přes ně jazykem a mnu je v dlani,
periferně zaznemenám, jak ji Michael hladí přes kalhotky a lačně
mě pozoruje. Říkala jsem už, že se ráda předvádím?
Honey
se pod doteky nás obou kroutí, naříká, lapá po dechu, prohýbá
se v zádech a sténá a já si ji právě takhle chci pamatovat
navždy. Zarudlou, se rty vlhkými od líbání, dlaněmi v pěst
svírající prostěradlo, vlásky přes čelo. Všimnu se, že má
kolena křečovitě stažená k sobě, hmátnu dolů, pohladím
profesora po hřbetu dlaně a odvedu ho z jejího klínu na
podbřišek. Podívá se mi do očí, pak Jane do tváře a asi
pochopí, začne ji jen lehounce hladit nad okrajem kalhotek. A já
jí líbám na krku, vytvářím jí tam svoje značky, aby ani ona
nezapomněla na tuhle noc. A taky chci okusit Michaelovy doteky!
Ale
je fakt, že tohle počká. Všechno počká, když jde o ni.
Vždycky, bez výjimky, kdykoliv bych si měla vybrat, volím ji, a
to platí i v případě profesora. Jenže já prostě chci chci
chci, něco, někoho, kohokoliv v nich v sobě, teď hned, sakra!
Frustrovaně vydechnu a Michael naopak začne v klíně hladit mě.
Hah, dobrý nápad.
Klečím
na všech čtyřech nad tou ztěžka oddechující nádherou, která
mě chytá za tmavé vlasy, jež kontrastují s její mléčnou
pokožkou. Jako jing a jang. Na profesora tak trochu špulím zadek,
čehož využívá, stejně jako mého rozkročení, jen tak přes
látku mě hladí a dráždí, zatímco já pečuju o honey. Opatrně
jí stahuju kalhotky, kousek za kouskem, dávám si na čas, nikam
nespěchám, narozdíl od profesora. Ten mi poslední kousek oblečení
doslova serve, drze – což miluju, hah – sáhne do nejbližšího
nočního stolku a správně v něm najde malinový lubrikant a
krabičku kondomů. Co... tak?! No, proč ne, že, nechám jeden
profesorův prst zajet mi do zadečku, soustředím se na to, abych
se uvolnila, bezva, tohle tu už dlouho nebylo! Mezitím bejby zbavím
kalhotek docela, zatahá mě za vlasy směrem nahoru, copak? Odpojím
se od šťavnaté pokožky jejího hrudníku a skloním se nad ní,
vzápětí mám pochopit, přitáhne si mě k polibku, línému a
mokrému, o to více příjemnému. Pohladím ji, vím, že už na to
čeká, a tak shodně s tím, jak přidá Michael druhý prst do mě,
vsunu do ní ten první.
Roztřese
se pode mnou a já to miluju miluju miluju. Michael mě druhou rukou
hladí po bříšku, cítím jeho dech na zátylku, projíždí mnou
jedna vlna vzrušení za druhou. Líbám Jane a líně, plynule do ní
zasouvám prsty, teď už dva, a prohýbám se v zádech, protože oh
můj bože, profesore, kde jste se tohle naučil?!
...Možná
je to praxe z toho šukání přednášejícího z literatury.
Moje
myšlenky jsou přerušeny třetím prstem.
Hbité
ruce se mi probírají ve vlasech a pak mě hladí, všude, kam
dosáhnou, sjedou na moje prsa, hladí je a mnou, vzdychám jí do
úst a kroutím se pod profesorovými dotyky, které kupodivu vůbec
nejsou nepříjemné. Většinou kluci vůbec nevědí, co dělat, co
je příjemné, musím jim vysvětlovat jak malému děcku, co chci,
a proto s nima taky nešukám, že. Ale můj ty bože zkurvený...
Honey
se vymaní z mého naručí a vyhrabe se do sedu, zdá se, že i přes
to všechno stíhala vnímat, co se děje mezi mnou a profesorem,
protože se prostě sehne a bez průtahů vezme Michaela z poloviny
do úst.
Nevím,
jestli po dechu zalapám hlasitěji já, nebo on.
Neví,
co s rukama a tak vůbec, je dost mimo, inu, čekat od Jane
iniciativu není moc prozřetelné, ale já vím, že mi věří a že
to stačí. Vezmu jeho dlaně a položím je do jejích vlasů,
nechám ho prohrabovat se blonďatými pramínky, jemně určovat
tempo, a mezitím ho políbím. Chvilku provokuju, biju se o
nadvládu, ale pak ho nechám být tím dominantním, tím, kdo
určuje tempo, hloubku, náladu i důvěrnost. Já zase věřím
jemu, protože vím, že on věří mě.
Všichni
jsme vzrušení, všichni jsme frustrovaní, všichni chceme konec a
přitom, aby to nikdy neskončilo, ba aby to se to nikdy nestalo,
nikdy nezačalo, aby to teprve mohlo přijít. Čím víc to chceme,
tím méně to chceme, a tím více to potřebujeme. Tohle se vydržet
nedá. Honey nechá Michaela vyklouznout ze svých úst a zase se
položí, znovu se nad ni postavím na všechny čtyři a profesor do
mě, dokonale připravené, jedním plynulým pohybem pronikne.
Blaženě vzdychnu a svoje projevy udusím v jejích rtech, moje dlaň
vyhledá její klín a já ji začnu dráždit, proniknu do ní a
přijmu Michaelovo tempo, přirážím do ní stejně, jako on
přiráží do mě, a je to božské božské božské, nehledě na
to, že bůh neexistuje, nehledě na cokoliv.
Všichni
hladíme všechny, jak jen dokážeme, ona občas taktéž zajede do
mého klína, jako bych byla vzrušená málo, ale vím, o co jí
jde. Ten pocit, že je se mnou a já jsem s ní, že je uvnitř mě a
já jsem v ní, že i kdyby odešla, nikdy odejít nemůže, že i
kdybych se vypařila, nikdy nemůžu odtéct, že nikdy nemůžu
shořet a ona nikdy vyhasnout. A Michael, Michael je náš svědek,
jenž napíše proroctví, které nebude nic znamenat, protože
všechno dávno víme. Zachráníme si svého proroka, abychom se
mohly usmívat, a potom, potom, potom, moje myšlenky přicházejí
ve stejném rytmu jako přírazy do mého těla a přírazy do jejího
těla, do našich těl, a já vím, že už brzo, brzo -
Brzo
se v ní ztratím docela.
Splynu
se vším a obsáhnu všechno a křičím. Nevím co, neznám slova,
ale jsou to moje nejniternější pocity a tajemství, jež není
tajemstvím – budoucnost je naše. Jen slova, ta nevím, jaká
používám, ani v jakém jazyce mluvím. Ale to nevadí. Porozuměli
mi dávno před výkřikem.
Vyvrcholili
společně se mnou.
A
teď, teď mi leží po bocích, propletené ruce položené na mém
podbřišku.
V
lůně toho všeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat