Info:

Nikdy se nic nezmění.

tohle je odpaďák
reklamace nepřijímám

Pokud máte přání/nápad na povídku, NÁVRHY jsou tu stále pro vás
(počítejte ale s tím, že píšu strašně p o m a l o u č k u ...)

pondělí 29. července 2013

A co když víly neuměj tančit, co budem dělat pak, Jimmy?

Zrovna jsem si přečetla celý svůj bývalej výkecový blog. Je to zvláštní, nejsem zvyklá na tenhle druh nostalgie - většinou mi něco chybí s tím, že se k tomu jednou budu moct vrátit, nebo mi to chybí s tím, že to bylo stupidní, ale v tu danou chvíli fajn a naplňující - ale mě tak nějak tahle moje minulost vůbec nevadí. Neříkám, že byla dobrá nebo dokonce ideální, ne, jasně, že nebyla, ale to je přece jedno, ne? Hlavně že nějaká byla a něco se dělo a já žila a žiju pořád. A taky nehodlám přestat. Což zní trochu jako problém.

Jsou tři ráno a já nemůžu usnout a nevím, co mám dělat, protože mezi všemi těmi polštáři a peřinou je mi takové teploteploteplo, oh můj Iane. Nevím, možná bych měla prostě otevřít některej z dokumentů a začít psát, že? Nebo prostě dělat něco produktivního. Ale co to vlastně je, produktivní? Myslím tím, jasně, že vím, co je produkt, ale co to ve skutečnosti přinese? Protože pokud udělám něco jenom proto, abych to udělala, ale samotnej výsledek nestojí za nic a nepřinese nikomu nic a já z toho nezískám žádné zkušenosti, tak k čemu to bylo? Tím nechci naznačovat něco o tom, že bychom neměli dělat nic, tyhle kecy mě strašně štvou, protože tak dávají smysl a jsou tak strašné. Ale co už s tím. Jen prostě.. nevím, co chci říct, zase. Nebo možná ano, ale nevím, jak. Což v tomhle světě vyjde na stejno. Uvidíme se za všema těma mrakama, babe.

These clouds are gray that I'm living under.

Prostě se všichni pobavme a nakonec postřílejme, protože partyyyy a tak, no.

No a pak přijde Hif a udělá z toho there clouds are gay

Sakra, chtělo by to mít aspoň malý tušení, o co v tomhle světě jde a čím se platí a jakej je kurz, ale ne, orientace ve vesmíru nikdy nebyla moje parketa, a navíc mi ani nedali mapu, hajzli. Možná bych si pro ni mohla dojít dodatečně, ale stejně už bych nenašla start, nikdy bych ho už nenašla. I když mám takové tušení, trochu neblahé, že se nadchází pod kloboučkem tady toho hříbku, ale nebudu tam lízt, abych to zjistila, že jo.
Takysemůžemzeptatslunce.

úterý 23. července 2013

WHAT I WANT TO SAY TO WORLD

WHAT I ATE TODAY:

PIECE OF CAKE
CHIPS
LITTLE PIE
PLATE OF SOUP
PORK STEAK WITH POTATO SALAD
DONUT
APPLE

AND IT'S JUST SIX PM AND I'VE NOT HAD DINNER YET, OKAY?!

SO DON'T CALL ME FUCKING ANOREXIC MOTHERFUCKERS

pondělí 22. července 2013

Chutně 1/3

PŘEDEM VÁS UPOZORŇUJU, ŽE MĚ BUDETE NENÁVIDĚT ZA TO, KDE JSEM TUHLE ČÁST UKONČILA.
Uhn, hello kids, I have some porn for you. Vím, že jsem se tu neukázala popičeně dlouho, ale když já jsem teď prostě pořád někde lítala. Um. Ale teď su dva týdny doma a budu psát a psát (snad), takže by to tu zase mělo aspoň trochu ožít.
Popojedem.
Pamatujete si ještě na povídku Mokře? Jestli ne, přečtěte si asi nejprve tu, protože tohle je volné pokračování. Dá se to přečíst i bez toho, ale není to ono, víte jak. No a protože to vypadá, že to bude dlouhé a z vlastní zkušenosti vím, že si radši přečtu víc kratších dílů, než jeden dlouhý, páč si to pak tolik neužiju, stejně to musím rozdělit aspoň na ty dvě části, a Jolly chtěla něco vidět už dneska, bo jsem jí ráno slíbila, že budu psát. So, here you are, babe.

Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař (like, moderátoři ČSMT)
Přístupnost: 18+
Věnování: Err - love ya, honey