(Ne, že bych to považovala za důležitou informaci; trénuju svoji extrovertní část.)
Včera su dorazila do učebny výtvarky, po chvilce vcupitala profesorka a rozhodila na stůl nějaké stránky z kalendáře. "Dneska budeme malovat podle předlohy, jednu si vyberte a připevněte si ji do úrovně očí." Ne že by ji někdo poslouchal, ne že by ji to trápilo.
Hif se naklonila nad stůl "Jé! Barvy! A ono to vypadá skoro jako imperialismus!"
A Matys, profesorka, na to: "No, on to je imperialismus."
Ne že bych to měla hotové a ne že by mi to šlo a ne že bych uměla míchat barvy, ale... je strašně dobrý pocit, ťapkat si dvě hodiny po čtvrtce něco, co mě baví, rukama, štětcem, houbičkou, papírem, kapesníčkem, a poslouchat nějakou oktávánku nebo čtvrťačku, co se za Matys stavila a přinesla jí jídlo, jak si s ní povídá, a nechat ji číst moji povídku (Nekonečno, je na druhym blogu, nosím ji Matys) a dávat jí adresu mýho blogu, aby si to mohla přečíst celé, mít pocit, že něco dělám a že to má smysl, protože tímhle stylem se opravdu můžu něco naučit, navíc znovu ta nesnesitelná touha chodit na uměleckou, i když nemám umělecké sklony, jenom pro to, že mě to baví, jenom proto, že chci moc a moc studovat dějiny umění a štve mě, že z nich na téhle škole nemůžu maturovat, protože tu na to nemáme dost odučených hodin... strašně moc to miluju a chybělo mi to, poslední výtvarku jsem měla před víc jak měsícem a Matys jsem neviděla zrovna tak dlouho. Je to strašně skvělá učitelka, jako, trochu moc hodná, ale na výtvarce to nevadí. Povídá si s náma a všechno ji zajímá a za nic nás neodsoudí a fuck, proč to nemůže být naše třídní?
Potom dnes, občanka. Jsme trochu napřed, takže jsme najeli mnohem víc do psychologie, než bychom měli, taky proto, že naše profka se ze společenských věd nejvíc zaměřuje právě na psychologii a sociologii. Mám ráda její hodiny (i když sedím na debilním místě, takže se musím pořád otáčet, jak pochoduje po celé třídě, věřte mi, někdy je to dost otravné) a ačkoliv si tak docela nerozumíme, jako, je prostě osobnostně někdo úplně jiný, než já, je to strašně správný člověk. Takový, kterému bych se nebála svěřit svoje dítě, kdybych nějaké měla. Ví, co dělá, a všechno, co říká, je schopná něčím podložit, velmi často dokonce svým vlastním zážitkem. Taky nesmím opomenout to, co dnes vypustila z úst: "Potom můžete mít pocit, že to nejste vy, že jste sešněrovaní, že nejednáte ze své vlastní Podstaty..."
Jakmile někdo umí použít slovo Podstata, má veškeré mé sympatie a budu dobrovolně jeho kakaový otrok na věky věků.
A když jsem odcházela z téhle hodiny, shodly jsme se s Janette, že bychom potřebovaly školu, kde by se učila jen psychologie, zbytek ZSV, čeština, angličtina a výtvarka. That's it. Ne proto, že je to pro mě (nás) lehké, ale protože nás to baví a protože...
...chceme.
Mohla bych být tak úžasný student.
Mohla, no.
