1 - Poušť

Šťastné, veselé a jednoduše podle vašich představ, moji drazí.
Nejspíš už máte dávno rozbaleno, tak mi můžete napsat, jak jste se měli...? Jste spokojení, nebo jste dostali jen další horu ponožek? Nebo vás zklamalo (popřípadě nadchnulo) něco úplně jiného? Všechno si ráda poslechnu ^^
Nu ale, určitě jste si všimli, s jakou oblibou začínám (fem)slash povídky na pokračování/cykly/whatever. A ano, mám tu další. Jolly, jakožto můj betareader, to zhodnotila jako, cituji, "mindfuck level Kayleigh", tak nevím. Mně to tedy rozhodně nepřijde tak dobré na srovnávání s Keigh. Ale není to ZAS TAK hrozné... ne tak moc, jak to bývá většinou.
Tedy děti, tohle je první část nové povídky Někdy s názvem Poušť. Enjoy a poklidný zbytek prázdnin ^^

PS: Sam? Miluju tě. A hrozně moc děkuju.

Svědectví 3/3

Ano, poslední část této části. Ale nebojte, další povídky z cyklu se zase objeví, někdy... upřímně, už máme začátek další. Když budete hodní, možná na Vánoce...? ^^

Název: Svědectví

Cyklus: Touhy

Autorky: Hifi & Jolly the Sad

Žánr: femslash porn, psychologický

Warning: 18+

Cover: Jolly

Svědectví 2/3

Hlavička nám zůstává, tak popojedem, hm? ^^ Love ya.
Příští část se objeví za dva dny, čili v pátek, taktéž v sedm.

Název: Svědectví

Cyklus: Touhy

Autorky: Hifi & Jolly the Sad

Žánr: femslash porn, psychologický

Warning: 18+

Cover: Jolly

Svědectví 1/3

Včera jsem zveřejnila povídku Touha, první z cyklu Touhy, a tohle je druhá z nich. Má přes pět stran (bez mezer mezi odstavci, s nimi přes sedm) a je rozdělená do tří částí (Mělo to být do dvou, ale už tak nás budete chtít zabít za ty konce, a mít to části dvě, asi nás uškrtíte špagetama, pár by to muselo končit někde v půlce rozhovoru, nebo tak.

Název: Svědectví

Cyklus: Touhy

Autorky: Hifi & Jolly the Sad

Žánr: femslash porn, psychologický

Warning: 18+

Cover: Jolly

Touha

Zdravím, SasUkeové vykukující z hrušky (...) (kdo nečetl Osud?! od Kayleigh, nepochopí)
Joll si tuhle už nějakou dobu zpátky, stěžovala, že je málo kvalitního femslashe. (Má pravdu, mimochodem.) Řekla jsem, ať začne, že se k ní přidám a napíšem něco spolu, něco takového. A už to jelo. Měly jsme femslash povídku, zatraceně sexy, a lidi volali po pokračování(ch).
Jenže to by nebyla Hif, aby u ní něco o více dílech bylo normální, správně? Ano, Hif přišla a z obyčejného porna udělala psychologický cyklus.
I'm not even sorry.
Joll, miluju tě.

Název části: Touha
Z cyklu: Touhy
Autorky: Hif & Jolly the Sad
Žánr: femslash pwp
Warning: 18+

Chutně 3/3

Je rok 2013 a já mám přesně 2013 shlédnutí na tomto blogu, no není to krásné?
Není, no, já vím, že jste naštvaní a jediné, co si chcete přečíst, je porno. A víte co? Já ho tu pro vás mám!0 Fakticky! Poslední část povídky Chutně! Yeah! A mám pro vás femslash, co jsme napsaly s Jolly! A volné pokračování, které jsem dopsala asi před hodinou! A navíc jsem napsala nějakých 550 slov (asi tři čtvrtě stránky) Nekonečna! (A všichni milujeme psaní výkřičníků za každou větou aneb pojďme vypadat jako retardi!) Není svět hned o mnoho krásnější, když se daří povídky? Sice sotva vidím na klávesnici (je pátek, resp. sobota po půl druhé ráno a já mám po tanečních. dead dead dead), ale na tom nezáleží. Překlepy se opraví, nesmysly vymažou.
Okay, okay, gayporn, I know. Here you are:

Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař
Přístupnost: 18+
Věnování: Err ^^

Není tu místo pro

...chtěla jsem napsat "štěstí", ale to slovo je tak nepříčetné, tak výsměšné a zoufalé, že mi dělá potíže mít ho vůbec v článku.

Jediný, kdo mě dokáže...

Vločky chtěj lítat, ale padaj. (Janette)

Dnes
     zjistíme
            především
                      podstaty
                               vlastních
                               duší
                               ve vlastní
                               šťávě
                                     dusících se.

Describe your family in one sentence:
                                                      I don't have any.

Kvůli tomu, že se nic neděje, se děje všechno. Kvůli tomu, že se nic nesype, se mění hory. Kvůli tomu, že žijeme, umíráme. Říkáme nakonec a přitom v konec nevěříme, nevíme o něm nic, protože nic není, a ještě tvrdíme, že každým koncem začíná něco nového. Jak to s tím ale souvisí, sakra?!

Čím víc se zlepšíme, čím víc toho dokážeme, čím víc se snažíme

tím do větších sraček spadneme.

Slibuji, že už nikdy, jenom proto, abych nakonec stejně znovu umřela.

Po Čase roztrhávání má přijít Čas sešívání, ne?

Ale je to jenom čas. Nikdy nepřijde a neobjeví se za rohem s úsměvem na rtech.

(Nemá rty)

Co mi ukradené není

Už se ani nebudu omlouvat; moje povinnosti jsou mi poslední dobou tak ukradené, až je to jedině k zoufalému smíchu. To je poslední dobou jediné, co mi jde.

Co mi ovšem ukradené není, je, jak se všechno sype. A já nevím proč. Dokud šlo o mě, o moje pocity, o moji školu, o moje vlastnosti, o moje schopnosti, bylo to v pořádku. Prostě jsem si myslela, že dělám něco špatně, nebo karma, nebo cokoliv, ale prostě jsem to byla já a já to musela řešit - ne, že bych skutečně řešila.
Ale když oni jsou v háji i všichni ostatní...
(Dobrá, abych nepřeháněla. Janette se má dobře, je šťastně zamilovaná. Naopak, krůček od smrti byla před rokem.)
Ani nevím, co cítím.

Bezmoc.

Snažím se přesvědčit sama sebe, že nemám pravdu, ale důkazů je příliš mnoho. Špatných věcí je příliš mnoho. Zla je příliš mnoho. A mě, mě je málo.
Omlouvám se.

Chutně 2/3

Po milionech let se zase ukazuju na světle šedém svého blogu a plácám strašné kraviny.

(Jaké zklamání.)

Děti moje zlaté, já se moc omlouvám, ale já prostě vždycky zapomenu, co se po mně chce a co mám udělat.

ERR MALA VČERA NAROZKY! ^^

Popřejme jí všichni všechno nejlepší :3

Love ya, baby.

Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař
Přístupnost: 18+
Věnování: Err ^^
Poznámka: Myslela jsem si, že to bude poslední část... nebude. Pardon. Na mou omluvu, další (poslední!) část bude asi dneska večer/někdy zítra. Nechci je házet hned za sebou a tak bych ráda trochu poupravila konec, jak to po sobě čtu, chce to něco víc epického :D

Kdosi

jsem vyflusnutá žvejkačka

úplně

bez chuti

(i feel sorry about all these shits.)

A co když víly neuměj tančit, co budem dělat pak, Jimmy?

Zrovna jsem si přečetla celý svůj bývalej výkecový blog. Je to zvláštní, nejsem zvyklá na tenhle druh nostalgie - většinou mi něco chybí s tím, že se k tomu jednou budu moct vrátit, nebo mi to chybí s tím, že to bylo stupidní, ale v tu danou chvíli fajn a naplňující - ale mě tak nějak tahle moje minulost vůbec nevadí. Neříkám, že byla dobrá nebo dokonce ideální, ne, jasně, že nebyla, ale to je přece jedno, ne? Hlavně že nějaká byla a něco se dělo a já žila a žiju pořád. A taky nehodlám přestat. Což zní trochu jako problém.

Jsou tři ráno a já nemůžu usnout a nevím, co mám dělat, protože mezi všemi těmi polštáři a peřinou je mi takové teploteploteplo, oh můj Iane. Nevím, možná bych měla prostě otevřít některej z dokumentů a začít psát, že? Nebo prostě dělat něco produktivního. Ale co to vlastně je, produktivní? Myslím tím, jasně, že vím, co je produkt, ale co to ve skutečnosti přinese? Protože pokud udělám něco jenom proto, abych to udělala, ale samotnej výsledek nestojí za nic a nepřinese nikomu nic a já z toho nezískám žádné zkušenosti, tak k čemu to bylo? Tím nechci naznačovat něco o tom, že bychom neměli dělat nic, tyhle kecy mě strašně štvou, protože tak dávají smysl a jsou tak strašné. Ale co už s tím. Jen prostě.. nevím, co chci říct, zase. Nebo možná ano, ale nevím, jak. Což v tomhle světě vyjde na stejno. Uvidíme se za všema těma mrakama, babe.

These clouds are gray that I'm living under.

Prostě se všichni pobavme a nakonec postřílejme, protože partyyyy a tak, no.

No a pak přijde Hif a udělá z toho there clouds are gay

Sakra, chtělo by to mít aspoň malý tušení, o co v tomhle světě jde a čím se platí a jakej je kurz, ale ne, orientace ve vesmíru nikdy nebyla moje parketa, a navíc mi ani nedali mapu, hajzli. Možná bych si pro ni mohla dojít dodatečně, ale stejně už bych nenašla start, nikdy bych ho už nenašla. I když mám takové tušení, trochu neblahé, že se nadchází pod kloboučkem tady toho hříbku, ale nebudu tam lízt, abych to zjistila, že jo.
Takysemůžemzeptatslunce.

WHAT I WANT TO SAY TO WORLD

WHAT I ATE TODAY:

PIECE OF CAKE
CHIPS
LITTLE PIE
PLATE OF SOUP
PORK STEAK WITH POTATO SALAD
DONUT
APPLE

AND IT'S JUST SIX PM AND I'VE NOT HAD DINNER YET, OKAY?!

SO DON'T CALL ME FUCKING ANOREXIC MOTHERFUCKERS

Chutně 1/3

PŘEDEM VÁS UPOZORŇUJU, ŽE MĚ BUDETE NENÁVIDĚT ZA TO, KDE JSEM TUHLE ČÁST UKONČILA.
Uhn, hello kids, I have some porn for you. Vím, že jsem se tu neukázala popičeně dlouho, ale když já jsem teď prostě pořád někde lítala. Um. Ale teď su dva týdny doma a budu psát a psát (snad), takže by to tu zase mělo aspoň trochu ožít.
Popojedem.
Pamatujete si ještě na povídku Mokře? Jestli ne, přečtěte si asi nejprve tu, protože tohle je volné pokračování. Dá se to přečíst i bez toho, ale není to ono, víte jak. No a protože to vypadá, že to bude dlouhé a z vlastní zkušenosti vím, že si radši přečtu víc kratších dílů, než jeden dlouhý, páč si to pak tolik neužiju, stejně to musím rozdělit aspoň na ty dvě části, a Jolly chtěla něco vidět už dneska, bo jsem jí ráno slíbila, že budu psát. So, here you are, babe.

Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař (like, moderátoři ČSMT)
Přístupnost: 18+
Věnování: Err - love ya, honey

Takový jakože krátký oznam, bo co

Umm, hej, ahoj, děti.

Jako, já na ten blog zase seru nestíhám, já vím, pardon, pani, pardon.
Benjee mi nedávno napsal komentář a ptal se po své povídce. Budou, jářku, budou, i s kapsami. Všechny, co jsem kde slíbila. Jenom si na ně budete muset počkat - pěkně počkat. Mojí momentální prioritou je jedna skoro hotová... pak ta Beejeho, pak Ai, Beejeho drabble a znovu Ai, aspoň tak nějak bych to viděla - a samozřejmě bych ráda konečně pokračovala v A snít... a pořádně to rozpracovala.
Teda, mojí nejdůležitější povídkou je samozřejmě pořád Nekonečno, ale to není na tomhle blogu, že.
Já jen, kdyby se po své povídce ptal ještě někdo.
SORRY, guys.

Ale ujišťuju vás, že tenhle gif vás zabaví na mnohem delší dobu, než moje články.

Chci tu sušenku.

#Objevování neznámých umělců

Zdravím, dětičky, stal se zázrak kouzlo a já jsem zase tady.

Mám se skvěle, díky za optání. (ha. ha. ha.) Já vím, že jsem se dlouho neozvala, pardon. Ale vážně se mám krásně. Zrovna si tu baštím zelené jablko (jiná nejím), což je polovina mého oběda (tu druhou tvoří čokoládové cornflakes s mlékem.... hehe) a je to strašně fajn a venku svítí sluníčko a i když je to takový hnus (chápejte, umírám vedrem už při dvacítkách), mám radost. Asi jako Pollyanna. Mám radost, protože ostatní lidé mají radost, že přichází léto. Vlastně už je tady. Zrada.

A akorát si tu poslouchám tohle:

a vůbec, ten kluk je úžasný, najděte si jeho nejnovější album :3 (The Last Fleck Of Life) Taky dělá hudební doprovod (kytara) své sestře, která zpívá covery, vypadá jako taková něžnější forma Lany Del Rey a taky tak zpívá a miluju její verzi Smells Like Teen Spirit.
To nemá být nějaká pitomá reklama, jenom je prostě oba dva miluju, Matta asi i trochu víc, a chtěla jsem vám o nich dát vědět. Vždycky mám strašnou radost, když na někoho, jako jsou oni dva, narazím, protože je úžasné vidět, jak i někdo, kdo musí chodit do školy a do práce a není slavný, něco takového dělá, protože ho to prostě baví a protože chce. A taky je to zase něco jiného a já si svým způsobem to, že jsem jediná ve svém okolí, kdo je zná, nějakým způsobem užívám.

To je taky důvod, proč mám tak ráda blogery. Nejdou ovlivnění tím, co chtějí ostatní, píšou, kreslí, malují, vyrábějí a celkově tvoří si, co sami chtějí a co je baví, nezařazují se do žádného stylu a nezařazuje je tam někdo jiný a většina z nich dokáže snést a hlavně ocenit konstruktivní kritiku. A spousta těch lidí ji umí nejen přijmout, ale taky samo vytvořit.

Patláme si ve svých světech
a
patláme si svoje světy
(šťastně)

#Studie

Po odhadem dvou letech jím nějaký jiný salám než kuřecí/krůtí nedušenou šunku.
(Ne, že bych to považovala za důležitou informaci; trénuju svoji extrovertní část.)

Včera su dorazila do učebny výtvarky, po chvilce vcupitala profesorka a rozhodila na stůl nějaké stránky z kalendáře. "Dneska budeme malovat podle předlohy, jednu si vyberte a připevněte si ji do úrovně očí." Ne že by ji někdo poslouchal, ne že by ji to trápilo.
Hif se naklonila nad stůl "Jé! Barvy! A ono to vypadá skoro jako imperialismus!"
A Matys, profesorka, na to: "No, on to je imperialismus."
Ne že bych to měla hotové a ne že by mi to šlo a ne že bych uměla míchat barvy, ale... je strašně dobrý pocit, ťapkat si dvě hodiny po čtvrtce něco, co mě baví, rukama, štětcem, houbičkou, papírem, kapesníčkem, a poslouchat nějakou oktávánku nebo čtvrťačku, co se za Matys stavila a přinesla jí jídlo, jak si s ní povídá, a nechat ji číst moji povídku (Nekonečno, je na druhym blogu, nosím ji Matys) a dávat jí adresu mýho blogu, aby si to mohla přečíst celé, mít pocit, že něco dělám a že to má smysl, protože tímhle stylem se opravdu můžu něco naučit, navíc znovu ta nesnesitelná touha chodit na uměleckou, i když nemám umělecké sklony, jenom pro to, že mě to baví, jenom proto, že chci moc a moc studovat dějiny umění a štve mě, že z nich na téhle škole nemůžu maturovat, protože tu na to nemáme dost odučených hodin... strašně moc to miluju a chybělo mi to, poslední výtvarku jsem měla před víc jak měsícem a Matys jsem neviděla zrovna tak dlouho. Je to strašně skvělá učitelka, jako, trochu moc hodná, ale na výtvarce to nevadí. Povídá si s náma a všechno ji zajímá a za nic nás neodsoudí a fuck, proč to nemůže být naše třídní?

Potom dnes, občanka. Jsme trochu napřed, takže jsme najeli mnohem víc do psychologie, než bychom měli, taky proto, že naše profka se ze společenských věd nejvíc zaměřuje právě na psychologii a sociologii. Mám ráda její hodiny (i když sedím na debilním místě, takže se musím pořád otáčet, jak pochoduje po celé třídě, věřte mi, někdy je to dost otravné) a ačkoliv si tak docela nerozumíme, jako, je prostě osobnostně někdo úplně jiný, než já, je to strašně správný člověk. Takový, kterému bych se nebála svěřit svoje dítě, kdybych nějaké měla. Ví, co dělá, a všechno, co říká, je schopná něčím podložit, velmi často dokonce svým vlastním zážitkem. Taky nesmím opomenout to, co dnes vypustila z úst: "Potom můžete mít pocit,  že to nejste vy, že jste sešněrovaní, že nejednáte ze své vlastní Podstaty..."
Jakmile někdo umí použít slovo Podstata, má veškeré mé sympatie a budu dobrovolně jeho kakaový otrok na věky věků.

A když jsem odcházela z téhle hodiny, shodly jsme se s Janette, že bychom potřebovaly školu, kde by se učila jen psychologie, zbytek ZSV, čeština, angličtina a výtvarka. That's it. Ne proto, že je to pro mě (nás) lehké, ale protože nás to baví a protože...
...chceme.

Mohla bych být tak úžasný student.

Mohla, no.

"Řekni mi slovo."

Ehm. Zdravím.
Napsala jsem drabble pro Ai a automaticky, protože to není (fem)slash (to berte jako upozornění), jsem ho hodila na druhý blog (kde je, řekněme... seriózní tvorba). Jenže až potom mi došlo, že vzhledem k tomu, že jsem zadání dostala tady na tom blogu, měla bych ho hodit i sem.
Takže pokud stalkujete oba moje blogy a zdá se vám, že trpíte mírnou schízou či pocitem deja vú, moc se omlouvám, eeehm.
Já osobně trpím schízou, pod jaký štítek to strčit, protože ta s písemnostma se jmenuje porn stories.
... fuck, hodím to tam a zvýrazním, že to není slash xD

Zadávala Ai, moje milovaná sestřička~
(Známá na blogu pod jménem Freddy, aby bylo zas jasno.)
(Všichni bychom měli mít jenom jedno jméno, awsedrftgz)

Návrhy

Jenom jsem vám chtěla říct, že vás miluju, a poprosit vás, pokud máte jakýkoliv nápad na povídku či něco podobného, abyste mi ho tady napsali. Na tenhle blog se dostávají většinou slash/yaoi věci, ale píšu i jiné, ehm, normální povídky, které se ale jednoduše objevují jinde (někteří vědí). (Vlastně tenhle, resp. ještě minulý blog vznikl kvůli výkecům a pak chtěli lidé číst moje úchylácké povídky, které bych jinak nezveřejňovala, tak dostal druhej smysl.) (Hamoun.) Byla jsem přemluvena i k femslashi/yuri, vlastně mám teď rozepsanou dokonce jednu kapitolovku, která je tak nějak yuri, takže se asi dá říct, že už jsem se to naučila psát.
Úspěch, hah.
A napadlo mě, když už takhle průběžně přijímám různá zadání a přání a podobně... jestli by třeba někdo nějakou povídku nechtěl.
Neříkám, že všechno, co si na mě vymyslíte, fakt napíšu, ale budu se snažit. Aspoň něco podobného. Na stejný pár, třeba.

Um, takže, to, co po vás tak nějak případně chci, je název fandomu, jeho druh (film/seriál/anime), postavy,, resp. pár - ocenila bych nějaký obrázek s tím, že "ten vlevo se jmenuje X a ten vpravo Y" a prostředí, naznačení děje, okolnosti... něco takového, co vás napadne. Nebo popis postav, když budou originální - naznačení povah by mi asi taky nevadilo... vlastně si je tak jako tak budu muset zjistit.
Nebo mi můžete zadat drabble, tj. několik slov (většinou je to 5-10 zadaných slov/100 slov drabble). Čím podivnější, nesouvisející a nenapsatelnější, tím líp.
To samé v případě párů. Chybí vám na netu, protože jste asi jediní na světě, kdo ho shippuje? Why not. Tohle mě baví. (Aneb ČSMT slash.) (Nebo já sama, co shippuje pár Style.) (Kyle a Stan.) (Ze South Parku.) (V životě jsem neviděla ani jeden díl.) (I'm not even sorry.)
Jenom po mě, prosím vás, nechtějte nic na Bleach. Nehodlám koukat na tu miliardu dílů... stačí, že sleduju Naruta. (Eeeeehm.)

TY ZÁVORKY SI ZA TO MŮŽOU SAMY.

Let's talk about...

...ehm, everything?

Ne, já jenom, chtěla jsem vám pár věcí.
(Všichni mají nějaké nečlánkové období... můj bloglovin je pořád prázdný. Bé. Pište!)

Zaprvé, pokračování Poníženého nebude. (Jestli na něj vůbec někdo čeká ještě.) Pardon. Měla jsem vymyšlenej celej příběh, úplně dokonale, ale... ono je to napsaný takovým stylem, myslím ten "první díl" (resp. jediný, um), že se na to nedá navázat. Musela bych to přepsat a já právě strašně miluju, jak je to napsané, takže pardon, ale ne, předělávat to nebudu, a tím pádem ani dál psát. Nejde to. Nebudu si přece ničit dílo, že?

Zadruhé, aby vám to nebylo tak líto, s největší pravděpodobností pro vás mám nějakou jinou slash povídku. Taky kapitolovku. Takovou... naštvanou, ehm.

Zatřetí, je tu vůbec někdo koho to zajímá v příštích pár dnech pro vás vlastně budu mít i jedno úchylné pwp, jsem si teď vzpomněla.

Začtvrté, nakolik vůbec stojíte o mé povídky? ^^ Jenom tak, ať vím. Já si je klidně schovám, pokud u nich vypadáte asi jako

 a budu vás jenom spamovat, hm, hm.

Protože Hif pořád někdo posílá strašně moc gifů a ona si je poctivě ukládá a pak netuší, co s nima.
Ehm.

You know you aren't right, so what?

Téma hovoru u dnešního oběda: Jak se Hif málem utopila, když byla malá, pak spala dva dny, dostala vyrážku as hell a nechtěla nic jíst celý týden.
Dobrou chuť.

A snít... - Prolog

Tenhle soubor se v mém počítači zatím jmenuje IhavetheYURIstorybitches, takže asi chápete, o co půjde. (Konečný název má vymyslet Jolly, nyahaha). Mělo by to být na pokračování a nevím, nečekejte nic moc tvrdé, jako, když jde o kapitolovky, tak u mě stejně nemůže jít o příběh nebo nedejIane sex, vždycky se musím hrabat postavám v hlavě... blbý zvyk.

Snad se bude líbit.

Warning: yuri 15+

Nemám sílu

Je mi líto, že se ozývám až teď, i když jsem doma z Anglie už od pondělka.
Je mi líto, že se ozývám ještě ke všemu s tak krátkým článkem.
Je mi líto, že jsi umřel.
Ne.
Sere mě to.
A je mi to líto.

Děda je mrtvej, abych byla přesná. Už druhej, z matčiny strany, ale na tom nesejde.
Vzhledem k tomu, že je to jeden z velmi mála lidí z rodiny, které mám vůbec ráda a nejspíš jediný, koho jsem měla ráda vždycky, po celou dobu téhle podivné existence, myslím, že je skutečnost, že jsem v háji, docela pochopitelná.
Totiž. Teď už je mi... trochu líp, myslím. (Dokonce jsem odehrála celé přehrávky bez chyby. Měl na nich být.) Ale zítra je pohřeb a já absolutně počítám s tím, že se zase sesypu. Měl příliš dokonalý smích.

Tak... vás poprosím jenom o trochu času, než seženu víc čokolády.
(I když on radši buráky.)

"Jestli ti chci něco říct, tak ať to příště uděláš líp, se mnou, tohle bylo fakt pitomý. A klidně by ses mohl narodit blíž mě, víš co, nemusíme být příbuzní, můžem být dost dobře taky kámoši. A já třeba budu kluk."

To na životě záleží, víš?

Místo bráchy a jeho přítelkyně mám v pokoji dvě štěňata. Nadávají si, lechtají se, urážejí se, mlátí se a vzápětí propadnou strašlivému záchvatu smíchu, konkurujícímu i těm našim s Janette, a když si ještě chvíli počkám, ano, tři, dva, jedna, padnou si do náruče a jenom tak leží a spokojeně vrní a ticho. Ale pak zas začnou.
Počkat, musím je odtrhnout, Bára ho škrtí.
(Ale prý jí řekl, že je blbá, tak na to má právo.)

"Tye, že tys něco hulil."
"Jasně, píchám si marihuanu."

Miluju jejich rozhovory.
A baví mě zastávat se Báry, protože nikdy není v právu a brzo jí docházejí argumenty, protože tu žádné nejsou. A taky proto, že na nich nezáleží.
Je tu tma, svítí na ně jenom bráchům monitor, posloucháme divný starý písničky, rytmický, pohybový a jednoduše fajn, takový, který všichni odněkud znají, ale nevěděj odkud, nevěděj ani text ani od koho jsou ani ze kdy to přesně je ani nic. A my taky nevíme.
Na co taky.

Lidé jsou zábavní.

"Tě podžíznu."
"Zavšivenym dredem."
"Nemám vši!"

"Spadneš!"

"Zlomim ti záda."
"Jó!"

"To je dobrý, sundat si helmu ve vesmíru."

Aha.

Spamspamspamspamspam

Už dlouho tu nebyl žádný spamovací článek.
Vlastně abych byla přesná, už dlouho tu nebyl žádný článek.
A vlastně na tomhle blogu nebyl ještě žádný spamovací článek.
Ehm.

Útržky z maturiťáku

Cesta tam. Matka nedávající smysl. Matka zabírající moc místa. Hlasitá matka. Oslnivá světla okolních aut. Bolí mě ruce, ještě z aquaparku. Matka dělající ze mě věšák. Cesta po dlaždičkách, podpatky snažící se mě zabít.
Záchody. Mašle nechce do vlasů. Elektrizují a včerejší voda je udělala zrzavé. Vlasy mě štvou. Nádherné boty všude kolem. Chuť to lidem říkat a vzít si je. Náš stůl je vtipný. Stejně jako všechny ostatní.
Předtančení. Se samýma klukama působí ještě vtipněji než stoly. Údajně slavný moderátor, kterého bych měla znát. Neví, co říkat. My nevíme, kdy tleskat. Černí jsou lepší. Nic nevadí. Brácha je černej. Prej. Nic nevidím, sundávám boty a stoupám si na židli. Módní přehlídka sponzora, všude krásné holky s dlouhejma nohama a vlasama. Nástup na šerpování, Š je ke konci abecedy, bejb. Fotky hrocha u Hrocha. S mincema v dlaních se špatně tleská. Centy a pajdy, lidem došly normální drobné.
Uvědomění si, že svýho bráchu uvidím naposledy už za pár měsíců. Pár vzpomínek. Není tu papír. K trhání. Nostalgie.
Strašně moc koly. Zjištění, že palačinky nevedou. I když jsou v jídelním lístku. Who cares. Vcelku dobří tanečníci, vcelku dobrá kapela. Sexy košile. Koneckonců. Konec konců. Napadá mě povídka. Basák má bezva výraz a skáče. Týpek, co je v kapele navíc. Připomíná mi Kučerovskýho, ale ten navíc není. Matka moc kecá. Tancování s otcem i otcem matky. Nic neslyším. Tohle je lepší.
Kouzelník, vážně? Myslel si, že je vtipný. Má bordel v hudbě, jak neodpustitelné. Umřeme mladí. Touha mít tady knihu, zápisník nebo život. Lidi, co mě zdraví. Neznám je. Chci palačinky.
Znovu matka, tentokrát mě vytahuje na záchod, protože je lepší, aby mě případně zabili taky. Štvou mě moje vlasy. Zrovna hrajou Imagine. Nikdo ničemu nerozumí. Zápory.
Vtipný stůl jako výhra ve vtipné tombole. Opadávající výzdoba, balonky všude, lidi je praskají. Dort za sedm stovek, umělec nepřiznávající vlastní umělectví.
Slečna s úžasnejma nohama ve velmi krátkých modrých šatech. Jestli to čte, chci její číslo.
Cesta zpátky. Znovu matka znovu zabírající moc místa. Pomlouvání otce a věcí i lidí, co má rád, ignorujíc u toho jeho přítomnost. A skutečnost, že řídí.
Bolej mě ruce jak sviň, seřvání, že toho beru málo, když mám kurevsky těžkou tašku, cizí kabelku, svoje boty a kabát. Ona nese deštník. Musí si přece držet šaty.
Tohle sem nepatří.
Billy Talent puštění na minimum, aby mi nepraskla hlava. Pořád chci palačinky.

#Ležet v posteli a poslouchat hudbu

Nějak jsem si uvědomila, že tahle rubrika je vlastně obdobou projektu 1000 věcí, co mám ráda. Nevermind.

Absolutně nevím, kdy a jak a proč and whatever došlo k tomu, že už dokonce i POSLOUCHÁM zrovna One Direction. Ale je to vtipné. A asi jsem právě ztratila 90% čtenářů, hah. Nevermind podruhé.

Keigh mě nakazila. Což je celkem vtipné, vzhledem k tomu, že je sama téměř neposlouchá. Nikdo z nás přece nemůže za to, že jsou zajímaví! A mají skoro stejně stupidní humor jako my! (Rukáv!)

(that's what i'm sayin about)

Ne, vážně. Nemám ráda většinu jejich věcí... ale něco se dá poslouchat. A tohle je strašně chytlavé. (Vlastně je to jenom cover, a navíc projekt na záchranu afrických dětí... Afrika je už sice trochu ohraná, but okay, why not.) A miluju Eda Sheerana. (To absolutně všechno vysvětluje.)

Ale na Losty stejně nic nemá.

#Bravery, Ian.

ya know

OMFI!

Zdravím, dětičky. Já vím, že jsem říkala, že nebudu nic přetahovat, ale ty tři povídku tu mít chci. O nic jinýho už nepůjde, vážně. A navíc, tohle jsem psala s Keigh a myslím, že to je jedna z těch lepších, ba dokonce nejlepších věcí, co moje prsty vyťukaly (spolu s mamčinými, of course).
So, pokud vám nevadí super divné psychologické pochody v povídkách a délka nějakých osm stran, směle do toho.

Poznámka: (reakce k min. článku) Okay, podařilo se mi srovnat velikost tohodle nad perexem, ale ne povídky. Nevermind. Čitelné to snad je, tak už to nechám takhle. V nejhorším zmáčkněte ctrl a rolujte kolečkem myši. Still love ya!

Název: OMFI!
Fandom: RPS (Lostprophets & MCR)
Postavy: Ian Watkins/Gerard Way
Autorky: Hifi, Keigh
Varování: slash 15+

Just another little piece of shit

Čao, děcka, máme problém.
Jako, já jsem se přestěhovala na blogspot s tím, že bude sice trochu pomalý, ale bezproblémový. Jenže teď jsem přišla zveřejnit povídku a když jsem to udělala, byla jiným písmem, jako, myslím tím jinou velikostí. A ať udělám cokoliv  - aktualizuju stránku, hodím ten článek do konceptu a zase zpátky, duplikuju ho, dokonce jsem zkoušela změnit nastavení - pořád je to prostě jinak veliké, než zbytek blogu.
Tak fakt nevím. Proč nemůže sakra aspoň jedna stránka fungovat správně?!
Uvidíme, co to udělá s tímhle článkem.

Ponížený

Yea, dokonce i já už jsem si nějak oblíbila tuhle povídku. (A taky blogspot. Love ya, kejmy!) Pokračování stále není, zato stále je první díl (překvapivé jak sviň, což?) a třeba se najde někdo, kdo ho ještě nečetl. Mimochodem, nečekejte v tom pokračování nijak extrémně moc sexu a tak, okay? Spíš... psychickej teror. Hold asi neumím psát jiné povídky, než psychologické. Někdy k zabití. Ale myslím, že nějaké té úchylné scény se dočkáte taky a všichni budem spokojení. hah.

Název: Ponížený

Fandom: Originální

Autor: Hifi

Postavy: Zack a pár ostatních týpků, kteří zatím nemají jméno, ehm

Žánr: akční, násilí, shounen-ai

Přístupnost: 12+

Mokře

HA!!! Po téměř dvou měsících mě napadl název pro tuhle pičatou povídku! Yea, talent. Buď mám z povídky jenom název, nebo ten název nemůžu vymyslet. No dokonalé. Vážně. 

Název: Mokře (!!!)

Fandom: RPS, moderátoři ČSMT *facepalm*

Autor: Hifi

Věnování: Err (K Vánocům) (MILUJU tě, bejb, víš?)

Postavy: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař, Martin Dejdar (a jakýsi osvětlovač, nebo tak něco) (a taky okurka)

Žánr: eehm... porno?

Varování: PWP 18+

Prohlášení: Celý příběh je smyšlený a nebyl sepsán za účelem urážky či pomluvy zmíněných postav

Nice to meet ya, old friend

Protože nenávidím doménu blog.cz
...a miluju blogspot...

Bananas!

A taky miluju banány. Okamžik, pro jeden si skočím.

Yea, a taky protože miluju Eřřin komentář o tom, že mám dál blogovat. A protože mě baví psát tohle všechno - včetně těch hnusných úchyláren. A musím přece taky někoho spamovat. (Včera jsme s Ang prošly celý katalog Pylones, protože je taaak úžasný a barevný.) A vůbec všechny vás miluju. Je to strašně sladké. A ta ženská z animace mě rozptyluje, takže delší uvítací článek prostě nebude. Smůla. Pardon, pani, pardon.

Love ya.