Svědectví 2/3

Hlavička nám zůstává, tak popojedem, hm? ^^ Love ya.
Příští část se objeví za dva dny, čili v pátek, taktéž v sedm.

Název: Svědectví

Cyklus: Touhy

Autorky: Hifi & Jolly the Sad

Žánr: femslash porn, psychologický

Warning: 18+

Cover: Jolly

„Okay, so, Mickey,“ ušklíbnu se a nakloním se blíž k němu, „let's fuck.“

Musím se držet, abych se kvůlli jeho výrazu nerozesmála na celou zahradu a nesložila se na zem.

„C-co tím – já – já jsem – totiž-...“

„Calm down, honey, you want me to talk to you like you're my friend, yea? So I do.“

Zdá se, že ho to aspoň trochu uklidnilo, ačkoliv je sex se mnou to jediné, pro co si sem přišel.

„Já jsem jen... nemyslel jsem, že...“

Chytnu ho za předloktí a táhnu ke grilu, zřetelně poznám vůni masa. Takže jsem měla pravdu.

„Zlato, tady jsi, nevěděla jsem, že jsi tam – ah, profesore,“ zastaví se ta rozkošná blonďatá víla v půli řeči a zapluje do mého náručí.

Jednu ruku jí zlehka položím na zadek, druhou jí nadzvednu hlavu a hluboce ji políbím. Tak, aby profesor – Michael, Mickey, whatever – perfektně viděl. Směje se mi do rtů.

"Říkejte mi Michael," vyzve i ji, jen co se dolíbáme. Což je asi tak o pět minut později. Haha, no jo, předvádím se, tak trochu. A prostě ráda provokuju.

(And I'm not even sorry.)

"Dobře, Michaeli," kývne, sice se na jeho jméně trochu zadrhne – ach, ta její úcta k autoritám - ale jinak působí zcela klidně. "Nečekala jsem vás tu." U ní tykání hold čekat nemůže.

"No, uh, vlastně-" Ježiš, on je tak strašně roztomilý, když neví! "Vlastně jsem to nečekal ani já. Pár studentů psychologie se o vašem večírku zmínilo a zvalo mě... tak, uh, jsem tedy... přišel." Vypadá zoufale ztraceně, jako štěně. Aw!

„Skvěle,“ ujistí ho, usměje se na mě a odejde k nějaké skupince děcek, co kdesi sebrala míč a teď si kopou v zadní části zahrady.

Většina lidí už nejspíš jedla, u stolu skoro nikdo nesedí. Vezmu jeden z podsedáků a sednu si skoro na okraj lavičky. „So?“ protáhnu. Trhne hlavou, tohle je fakt sladké. Já sama jsem taky trochu nervózní, asi z očekávání, dělá se mi husí kůže. Hledím mu do očí, minutu, dvě. Patrně nechápe, co po něm chci. „You can sit down, here, just next to me, you know,“ protočím oči. „I'm not gonna bite you. Ehm, probably,“ dodám, o něco tišeji. Přeci jenom, jeho krček takhle blízko mě vypadá docela-

„Vy tedy, hm, tohle pořádáte často?“

Nakrčím obočí, najednou mi zase vyká, nebo co? Nebo já mu mám tykat a on mi bude pořád vykat? No to ne, nehodlám poslouchat, jak sténá 'slečno Tra-'

„Myslím tím, t-ty a... Jana,“ přeruší mé myšlenkové pochody.

„Hmm, okay then. And yeah, Jane... she's little bit scared of people, but it's okay when she knows that I'm here. And I'm always here. For her,“ odmlčím se. „And I love people.“ Podívá se na mě trochu překvapeně, no jo, několikrát jsem prohlásila opak. Ale to je taky pravda! „Of course, just... this kind of people.“ Vezmu do ruky jednu ze skleničku s červeným vínem a upiju. Chvíli mlčím, dlouho povaluji rudou tekutinu v puse, než ji polknu, a i potom nějakou dobu jen sleduju desku stolu, užívám si chuti v hrdle a přemýšlím nad trpkostí hořkosti, než dokončím: „In fact... I don't think we're humans at all, Michael. We're fallen angels, we're demons who Satan doesn't want in hell, we're fairies that nobody believes in. We're... I don't know. I don't care. But I love them, every single one who's in this garden or house now.“

„Až na mě,“ dodá.

Otočím se k němu, s hlavou nakloněnou na stranu. „Why do you think that?“

Chvíli mlčí, kouše si spodní ret. Nikdy nad tím skutečně nepřemýšlel, cokoliv teď řekne, bude blbost, první věc, co ho napadla. „Jsem člověk.“

Rozesměju se na celé kolo. „No, baby, you're not.“

„Why do you think that?“ oplatí mi.

„You're bisexual,“ odvětím a on ztuhne. Konejšivě mu položím ruku na předloktí. „People, like, society... hates you. They say that you're not like them, you don't belong to them. They say that you're not human, person, someone. And... to be honest, I'm glad for that. Society sucks.“

Hledí na mě a mlčí. Asi si v hlavě rozebírá, co jsem mu právě řekla. Zatraceně, chlape, ty máš učit mě, ne já tebe! Ale taková lekce života, navíc zdarma... Nah. Pořád mlčí. Neví, co si o tom myslet? Neví, jak reagovat? Zrovna on? "Michael?" ztiším hlas a konejšivě se ujistím, zda mě vnímá. Jeho světle hnědé hloubky se zaostří na můj obličej. "We're not good enough for society. And society is not good enough for us. We have our own community, our own little world of non-human beings. I wouldn't say we're better than them, but... actually we are.“ Alespoň pro nás samotné. Pravda je, že většinu většin pochopit nedokážu. Takže co potom? Utopit se na lžičce vody, abychom jim udělali radost? Ne, díky.

„Já jen...“

„That's okay, darling. Here,“ do své prázdné skleničky naliju whiskey z nejbližší lahve, „drink it. Don't worry, you can do that, c'mon, you think I've never seen any profesor drunk? You'll not be first one. And I'll be here in the morning, with water and aspirin, if you are sick.“ Vlastně plácám blbosti, jenom abych ho uklidnila, i tak je to ale všechno pravda. Hah, proč jsou všichni kolem mě zlomení? No táák, chtěla jsem jen večírek, na kterém ho svedu, protože jeho poslední přednáška byla legendární! Chci zpátky svého sebevědomého, arogantního profesora, sakra.

„Hold me by the hand, we're gonna dance with them,“ táhnu ho za skupinkou děcek, která je u repráků a kroutí se do rytmu hudby. Chvíli to trvá, ale nakonec se vzpamatuje, znovu mlsně sleduje, jak se na sebe tiskneme s Jane, jak proplétáme jazyky a prsty, jak se hladíme po vlasech, tvářích, zádech a bocích, jak se společně houpeme, jak se držíme za pas.

Trvá mu asi čtvrt hodiny, než se odváží odlepit od stolu a vmísit se do hloučku. Přtiskne se mi na záda a dlaně mi položí na boky. Zvolním pohyby a všichni tři se začneme houpat v téměř stejném rytmu. Profesor - Michael - je jen o půl hlavy vyšší než já, pokud bych sundala podpatky, asi o hlavu, sklání hlavu a já cítím jeho dech na krku. Kouká Jane do očí a ona ty svoje klopí k zemi, přece se mi nestydíš, koťátko! Jednou dlaní jí konejšivě pohladím po zadečku a druhou jí nadzvednu bradu, aby se dívala do očí alespoň mně.

Něžně ji políbím, jako bych ji uklidňovala, a když naše rty rozpojím, stočím hlavu ke straně, pustím její bradičku a místo toho ruku natáhnu kousek za sebe, tak, abych mohla prsty položit profesorovi na šíji, a políbím i jeho. Chutná po whiskey. Slyším, jak honey přerývaně dýchá, zatímco mi oždibuje klíční kosti. Vždycky je milovala. Tiskneme se čím dál víc, třeme se stále větší plochou a sakra, potřebuju je nějak dostat do domu. Rozdat si to před lidmi s Jane je v pohodě, ale profesor... chvíli s tou myšlenkou koketuju, ale nemůžu mu to udělat, ne. To malé, bloďaté, rozkošné a zatraceně sexy mi položí ruku na prso a snaží se tvářit, že to je úplně omylem, provokatérka jedna. A Michael mi stiskne zadek. Doprdele, potřebuju je do toho domu dostat kurevsky rychle!

"Our bedroom, right now," zavrčím temně, schmátnu oba dva za ruku a zatáhnu je dovnitř. V obýváku právě probíhá striptýz v podání slečen a... yeah, Patricka. Co bych čekala. Na schodišti zakopneme o jeden divoce se líbající pár a na chodbě v druhém patře jakýsi klučík kouří Kubovi. Profesorovi málem vypadnou oči z důlků a já se musím smát.

„What did you expect?“ dostanu ze sebe, zatímco se snažím Kubu obejít tak, abych co nejméně rušila a zároveň se na podpatcích nezabila.

„Falešné přátele, nezdravé jídlo, špatnou hudbu a tvrdé drogy.“ Upřímný, hah.

Otevřu dveře ložnice a chytnu ho za loket, kdyby si to třeba jako hodlal rozmyslet, že. Pohledem zkontroluju svou malou, má ve tváři stejně lačný výraz jako já, až teď pochytím její ruce na profesorově plochém bříšku.