Co mi ukradené není

Už se ani nebudu omlouvat; moje povinnosti jsou mi poslední dobou tak ukradené, až je to jedině k zoufalému smíchu. To je poslední dobou jediné, co mi jde.

Co mi ovšem ukradené není, je, jak se všechno sype. A já nevím proč. Dokud šlo o mě, o moje pocity, o moji školu, o moje vlastnosti, o moje schopnosti, bylo to v pořádku. Prostě jsem si myslela, že dělám něco špatně, nebo karma, nebo cokoliv, ale prostě jsem to byla já a já to musela řešit - ne, že bych skutečně řešila.
Ale když oni jsou v háji i všichni ostatní...
(Dobrá, abych nepřeháněla. Janette se má dobře, je šťastně zamilovaná. Naopak, krůček od smrti byla před rokem.)
Ani nevím, co cítím.

Bezmoc.

Snažím se přesvědčit sama sebe, že nemám pravdu, ale důkazů je příliš mnoho. Špatných věcí je příliš mnoho. Zla je příliš mnoho. A mě, mě je málo.
Omlouvám se.

Chutně 2/3

Po milionech let se zase ukazuju na světle šedém svého blogu a plácám strašné kraviny.

(Jaké zklamání.)

Děti moje zlaté, já se moc omlouvám, ale já prostě vždycky zapomenu, co se po mně chce a co mám udělat.

ERR MALA VČERA NAROZKY! ^^

Popřejme jí všichni všechno nejlepší :3

Love ya, baby.

Název: Chutně
Pairing: Martin Pyco Raush/Jakub Prachař
Přístupnost: 18+
Věnování: Err ^^
Poznámka: Myslela jsem si, že to bude poslední část... nebude. Pardon. Na mou omluvu, další (poslední!) část bude asi dneska večer/někdy zítra. Nechci je házet hned za sebou a tak bych ráda trochu poupravila konec, jak to po sobě čtu, chce to něco víc epického :D