Už se ani nebudu omlouvat; moje povinnosti jsou mi poslední dobou tak ukradené, až je to jedině k zoufalému smíchu. To je poslední dobou jediné, co mi jde.
Co mi ovšem ukradené není, je, jak se všechno sype. A já nevím proč. Dokud šlo o mě, o moje pocity, o moji školu, o moje vlastnosti, o moje schopnosti, bylo to v pořádku. Prostě jsem si myslela, že dělám něco špatně, nebo karma, nebo cokoliv, ale prostě jsem to byla já a já to musela řešit - ne, že bych skutečně řešila.
Ale když oni jsou v háji i všichni ostatní...
(Dobrá, abych nepřeháněla. Janette se má dobře, je šťastně zamilovaná. Naopak, krůček od smrti byla před rokem.)
Ani nevím, co cítím.
Bezmoc.
Snažím se přesvědčit sama sebe, že nemám pravdu, ale důkazů je příliš mnoho. Špatných věcí je příliš mnoho. Zla je příliš mnoho. A mě, mě je málo.
Omlouvám se.
Kdybys řekla, našla bych si jinýho obětního beránka, kterýmu bych se vybrečela na rameni, když jsi na tom takhle...
OdpovědětVymazatAle kdepak, to přece není vůbec o tom. Mně to jenom tak strašně mrzí...
VymazatMrzí ťa, že je ťa málo?
OdpovědětVymazatTo je predsa v poriadku...a zla tak veľa nie je. Teda, ignorancie, tej je dosť ak ju považuješ za zlo. A vecí ktoré sa nedajú ovplyvniť je ešte viac.
Nepoddávaj sa ničomu.
Zajač si ak potrebuješ a skús sa odosobniť. Tak nejak je to slovo.
Život je fajn a vonku je pekne. Sú prázdniny, osobne si idem urobiť anglický čaj a posielam objatie.
Ano, vlastně přesně to mě mrzí. To, že nejsou šťastní, to, že jim nedokážu pomoct, aby šťastní byli.
VymazatDěkuju, ale já se právě... nechci od nich odtrhnout. Chci být dost dobrá na to, abych jim pomohla.
Ale díky. Vždycky víš, jak mě přinutit k úsměvu, hm? :)