Jako, já na ten blog zase seru nestíhám, já vím, pardon, pani, pardon. Benjee mi nedávno napsal komentář a ptal se po své povídce. Budou, jářku, budou, i s kapsami. Všechny, co jsem kde slíbila. Jenom si na ně budete muset počkat - pěkně počkat. Mojí momentální prioritou je jedna skoro hotová... pak ta Beejeho, pak Ai, Beejeho drabble a znovu Ai, aspoň tak nějak bych to viděla - a samozřejmě bych ráda konečně pokračovala v A snít... a pořádně to rozpracovala.
Teda, mojí nejdůležitější povídkou je samozřejmě pořád Nekonečno, ale to není na tomhle blogu, že.
Já jen, kdyby se po své povídce ptal ještě někdo.
SORRY, guys.
Ale ujišťuju vás, že tenhle gif vás zabaví na mnohem delší dobu, než moje články.
Zdravím, dětičky, stal se zázrak kouzlo a já jsem zase tady.
Mám se skvěle, díky za optání. (ha. ha. ha.) Já vím, že jsem se dlouho neozvala, pardon. Ale vážně se mám krásně. Zrovna si tu baštím zelené jablko (jiná nejím), což je polovina mého oběda (tu druhou tvoří čokoládové cornflakes s mlékem.... hehe) a je to strašně fajn a venku svítí sluníčko a i když je to takový hnus (chápejte, umírám vedrem už při dvacítkách), mám radost. Asi jako Pollyanna. Mám radost, protože ostatní lidé mají radost, že přichází léto. Vlastně už je tady. Zrada.
A akorát si tu poslouchám tohle:
a vůbec, ten kluk je úžasný, najděte si jeho nejnovější album :3 (The Last Fleck Of Life) Taky dělá hudební doprovod (kytara) své sestře, která zpívá covery, vypadá jako taková něžnější forma Lany Del Rey a taky tak zpívá a miluju její verzi Smells Like Teen Spirit.
To nemá být nějaká pitomá reklama, jenom je prostě oba dva miluju, Matta asi i trochu víc, a chtěla jsem vám o nich dát vědět. Vždycky mám strašnou radost, když na někoho, jako jsou oni dva, narazím, protože je úžasné vidět, jak i někdo, kdo musí chodit do školy a do práce a není slavný, něco takového dělá, protože ho to prostě baví a protože chce. A taky je to zase něco jiného a já si svým způsobem to, že jsem jediná ve svém okolí, kdo je zná, nějakým způsobem užívám.
To je taky důvod, proč mám tak ráda blogery. Nejdou ovlivnění tím, co chtějí ostatní, píšou, kreslí, malují, vyrábějí a celkově tvoří si, co sami chtějí a co je baví, nezařazují se do žádného stylu a nezařazuje je tam někdo jiný a většina z nich dokáže snést a hlavně ocenit konstruktivní kritiku. A spousta těch lidí ji umí nejen přijmout, ale taky samo vytvořit.
Patláme si ve svých světech
a
patláme si svoje světy
(šťastně)
