Některé věci... jsou těžší, než jsem předpokládala.
Donutit se fungovat, třeba. Vážně jsem... nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by se sesypával tak snadno jako já sama. A já o tom vím, vím, jaká jsem, a stejně se to... nelepší. Cokoliv udělám. Hádám, že seberealizace skutečně nikdy nebude všechno, že? Ne že bych tomu někdy věřila. Snad jen... doufala, možná. Bylo by to pohodlné. Bylo by to snadné. Oh, bylo by to tak snadné.
Ale věci nejsou snadné.
Takže... tady jsem, zpívám si Teenagers v tak trochu smutným tónu a tvářím se, že vím, o čem tohle všechno je. Nemám ale ani tušení. Trávím poslední dny sledováním dosud neviděných sérií Supernatural a tvářím se, že to dává smysl. Sledování, myslím. Seriál jako takový by snad ještě smysl měl... Ale sebou si nejsem tak docela jistá.
Taky se... distancuju od lidí, dost. Je to asi to jediný, co teď můžu udělat, abych nikomu neublížila, správně? Neměla jsem... tam chodit, hádám. Ono by se... nic nezměnilo, jen... asi... nevím. Trochu to bolí. Ale to všechno, i ty pěkné věci.
A mluvila jsem s ní. Psala si. Whatever. Věci se... lepší, v tomhle směru. Myslím, my dvě. Se zlepšily. Pravda? A já se nezlobím. Nemám žádný důvod se zlobit. Mrzí mě, že sis to myslela. Mrzí mě víc věcí, pravda. Víš přece, víš, nevrátila bych je zpátky, jen. Cítím lítost.
Soucit dělá hodně, říkej si, co chceš.
Vlastně bych bez něj nebyla vůbec nic. Ale to i bez tebe.
Dobrý večer, omlouvám se, že otravuji. Ozývám se, opět po půl roce, je toho teď toho moc. Maturita, přítel.. no jo, konečně mám přítele :D
OdpovědětVymazatJá v podstatě už nebloguji, blog sice mám, ale nepřispívám na něj pravidelně a už ani nechci :)