Okamžiky

Hiiii, babies. Já vím, že jste mě tu tak brzo nečekali :D (Upřímně, já sebe taky ne.) Ale je to tak. Napsaly jsme dnes s Joll další povídky z cyklu Touhy. Tentokrát žádné porn, ale i tak si myslím, že to stojí za to.

Název: Okamžiky

Cyklus: Touhy

Autorky: Jolly & Hifi

Rating: 12+

Cover: Jolly

Profesor stojí na balkoně, lokty se opírá o zábradlí a s pohledem upřeným na noční město kouří.

Klišé.
Položím mu dlaň na rameno, abych dala najevo svou přítomnost, aniž bych musela promluvit. Stočí hlavu ke straně a pohlédne na mě koutkem oka, pousměje se. Zády se opřu o zábradlí hned vedle něj, tak, abych mohla sledovat dřímající honey na posteli a zároveň jeho.
"Jak dlouho šukáš s přednášejícím z literatury?" zeptám se tiše a k podivu i mě samotné česky.
"Půl roku..." vydechne a sleduje kouř rozplývající se nad zahradou. Pak, jakoby si uvědomil, jak zněla otázka a co že to odpověděl, se na mě prudce otočí a vytřeští oči. "Po-počkat, c-c-cože, já... já-"
Pokusím se smát vážně potichu, abych nevzbudila celý barák, doopravdy se o to snažím. Udělám krok dopředu a zabořím mu tvář kousek pod rameno, abych nebyla tak slyšet. A protože hrozně hezky voní, obtočím kolem něj ruce a přitisknu si ho víc na sebe. Pro pánské vůně jsem měla vždycky slabost.

Možná proto používám stříbrného Playboye místo osvěžovače vzduchu.

Přímo cítím, jak mě Michael provrtává nechápavým pohledem, a proto se rozhodnu mu trochu pomoct: „I'm naked and it's cold and your skin is hot and you smell so nice, so don't look at me like this, I just can't help myself, okay,“ zamumlám, přičemž se rty dotýkám jeho klíční kosti. Cítím, jak se stále chvěje, a z cigarety už znovu nepotáhne – místo toho ji zamáčkne o zábradlí a odhodí do sleničky, co slouží místo popelníku. „And professor Galinsky is too sexy and funny to be straight,“ dodám proto.

Chvíli mlčí, nechá mě fetovat jeho kůži, hlavu má natočenou asi k zahradě, ne, svaly jsou víc napjaté, tedy je hlava výš a on se kouká na město za ní. Nejspíš přemýšlí, jak se sem sakra dostal. A to jsem ho ještě ani nedonutila tancovat macarenu v hula hula sukni.

„Who tops, by the way?“

„Ten, kdo je zrovna nadrženější.“

Znovu musím dusit smích, nemám tušení, kolik je hodin, nechci nikoho budit, ale být tichá se mi nedaří ani trochu. „Fair enough,“ uznám a začnu se s ním houpat na místě, otírám o něj tvář a do toho se stále pochechtávám. Zakroutí hlavou a položí ruce na mé boky.

Po sexu mívám mazlivou, nah.

***

Hihňám se jako puberťačka a hopkám ze schodů – nemohla jsem najít svoje tričko, tak mám profesorovo a pod ním jen kalhotky. Z nějakého důvodu mi to přijde strašně vtipné. Michael sám se za mnou táhne a tváří se co nejotráveněji a honey se na mě věší a mazlí se s mojím ramenem a já se ještě víc směju, protože víte jak je strašně těžké sejít ze schodů, když máte na ruce pověšené mazlivé kotě?

V kuchyni nikdo není, akorát v obyváku zbyla hromada hadrů. Napočítala jsem patero podprsenek a jedny boxerky, u kterých jsem si byla téměř na sto procent jistá, že jsou to ty, co jsem kupovala Patrickovi na loňské Vánoce. Honey si do vysoké sklenice napouští vodu a pak ji vypije téměř na ex celou. Já na sebe koukám do odrazu ve skleněných dveří, co propojují kuchyň s jídelnou a obyvák, a říkám si, že honey měla zatraceně pravdu, když mě podruhé za dnešní večer donutila obout si ty šílené podpatky, protože to vypadá fakt sexy. Až ze sebe málem spadnu na prdel, ale zachytí mě dvě silné, pevné paže a přivinou si mě do náruče.

„Ano, vypadáš nádherně, ale mohla bys na sebe dávat pozor,“ strašně moc se snaží znít trochu autoritativně, ale totálně mu to pokazí ten polibek do vlasů, co mi pak dá.

Zvenku do obyváku vpadne Patrick a chvíli mžourá do tmy, až pak zaregistruje, že jsme všichni v kuchyni.

„Došlo pití!“ zahlásí, potom si všimne, našeho oblečení-neoblečení a nadzvedne černé obočí a pak se pobaveně ušklíbne.

„I'll bring it in a minute,“ zašklebím se na něj zpátky a zkusím si vzpomenout, kdeže my vlastně máme chlast. Honey se mi směje a podává mi flašku červeného a vodku. Sama bere do ruky ještě bílý rum a vydá se za mnou na zahradu.

***

Věším se na všechno, co se ukáže být jen trochu živé, občas někomu vlepím pusu, někdo mi chválí nohy a já se směju, dvě ruce mi tisknou zadek a další hladí bříško, ale není to sexistické ani chtivé, jen pohodlné, mám ruce okolo krku Anet a dívám se jí do očí, všichni se motáme v jakémsi chumlu, vůbec netuším, kdo je kolem mě, ale to je úplně jedno, páč všechny ty lidi miluju. Hraje trochu rychlejší rocková skladba, vyřváváme text, nevybavím si název skupiny ani písničky, ale lyrics znám, hah. Kroutím boky do rytmu a Anet mě políbí, mokře, hluboce a hravě, směje se mi do rtů, a já vím, že se akorát předvádí před Tomem, svým klukem, a hrozně se mi líbí, sama nás natáčím tak, aby na nás pořádně viděl, přivírám oči a nechám naše jazyky proplétat se víceméně mimo naše ústa, tak, aby bylo vše co nejlépe vidět. Anet se ode mě pak se smíchem odpojí, poděkuje mi – nechápu za co? - a vtiskne mě do náruče mé nejdrahší, která si mě odtáhne z tančícího klubka na lavičku a donutí mě sníst aspoň kousek grilované zeleniny s tím, že jsem dnes nic nejedla a musím do sebe přece aspoň něco málo dostat.

Rozněžněle se na ni podívám a ona si skousne spodní ret, kousek lilku napíchnutý na vidličce se zastaví ve vzduchu, jak znervózní.

„Miluju tě, víš?“ zašeptám a vtisknu jí úplně obyčejnou pusu. Vím, že ty pro ni znamenají nejvíc.

Teprve potom přijmu nabízené sousto.

***

Tančím na jakousi popovou písničku, líbí se mi její rytmus, který svádí ke svůdně vlnivým pohybům, což mi naprosto vyhovuje, protože jiné neumím. Přejedu si rukama přes bříško, nahá stehna, níž a níž až se dlaněmi dotknu země – ještě, že jsem tak ohebná. Na bocích ucítím chlapecké dlaně a za zadečkem něčí napůl vzrušený klín, je mi úplně jedno, kdo to za mnou stojí, odrazím se od dlaní a zase se narovnám a zhoupnu se v bocích, abych napodobila pohyb přírazu. Chlapec za mnou můj pohyb kopíruje a mně se to tak líbí, že se společně vlníme až do konce písničky. Podle rukou si myslím, že za mnou nestojí nikdo jiný, než Kuba, a svůj tip si ověřím ve chvíli, kdy se k němu otočím čelem, abych od něj dostala vlhký polibek na krk. Usmívám se a nechám se od něj líbat na tváře, na čelo, dlaně má na mém zadečku a nevědomky mě tiskne blíž a blíž svému klínu. Ne že bych protestovala.

Honey mi vtiskne do ruky sklenku červeného a pak si ji ukradne Kuba na jeden ploužák, směje se a je krásná. Na houpačce se jakási dvojice- trojice?! líbá a svléká, poznávám Bena, Anette, ale tu druhou slečnu nepoznávám, drobná rusovláska, perfektní trojky. Oh. Otáčím hlavu zpátky k tanečnímu hloučku, kterému právě vévodí Patrick v hlubokém polibku s Michaelem, který je pořád ještě bez trička, protože to jeho mám já. Michael jej levou rukou objímá kolem pasu a Patrick teď vypadá v porovnání s profesorovým tělem jako hubeňoučký chlapeček. Přísahám ďáblu, že kdybych mělo co, tak mi to teď stojí.

***

Spokojeně se usmívám na všechny strany, všichni jen leží na roztomilých (nebo sexy) (nebo obojí) hromádkách a mazlí se spolu, jsou utahaní a já, honey, profesor a Patrick jim vždycky jenom pomůžeme se zvednout a přesunout do domu, aby v noci nemrzli tady na zahradě, chudáčci. Asi pět děcek ještě asi není dost utahaných, protože odkudsi vytáhli deku a rozložili ji na trávníku, kde se společně baví, hádají souhvězdí na noční obloze a upřímně se smějí.

Tohle je to, co jsem si vždycky přála. Tetelím se blahem.

Honey se odejde ujistit, že osazenstvo deky ví, ve kterém pokoji je ještě nějaké místo, kde se můžou prospat, a já pronásleduju profesora až ke vstupním dveřím. Ve chvíli, kdy položí ruku na kliku, mu obtočím ruce kolem pasu a zezadu se na něj natisknu.

Stojím a mlčím.

Nemůžu mu říct, aby neodcházel, že přece může zůstat. Nemůžu, protože by odmítl, protože bych mu toho nabídla příliš mnoho na to, aby přijal, a navíc nechci nic na oplátku, což je nemyslitelné. Stojím, s hlavou zabořenou mezi jeho lopatkami, a hrozně toho lituju.

Prudce ho otočím a strčím do něj, až narazí zády na dveře. Přistoupím k němu tak natěsno, jak je to jen možné, a přejedu mu konečky prsů po hraně čelisti, sleduju svoji ruku a kontury jeho tváře, jeho rty, jeho líční kosti, jeho nos, zabořím pohled do jeho očí a zkoumám vše, co se v nich dá najít, čtu, co je v nich vepsáno. Prohrábnu mu vlasy, přejedu lasturu ucha, pohladím ho po krku, přesně po tepně. Poškrábu jeho klíční kosti, polaskám bradavky, zmapuju svaly na bříšku. Vyjedu nahoru, položím ruce na jeho ramena, silná a rozložitá, a pak chytnu do dlaní jeho obličej. Sleduju jeho rty, když promluvím.

„Nevím, jestli tě ještě někdy uvidím.“ Jako bych ospravedlňovala své chování.

Udělám krok vzad – pustím ho.

„Děkuju, Chriss.“ A odejde.